PRÁCE S RANÝMI TRAUMATY

Při silné stresové či traumatizující události není náš neurologický systém schopný pracovat normálním způsobem (tj. používat všechny části mozku). Dojde k rychlému sledu vyhodnocení stávající situace. Mozek nedokáže zpracovat tolik informací najednou a aby nedošlo ke kolapsu celého systému, vypne mozkový kmen pomalejší části mozku a v provozu je ponechán pouze nouzový chod, která má zajistit přežití organizmu. Nezpracované informace jsou uloženy k pozdějšímu zpracování do podvědomé paměti. Právě tyto nezpracované informace a k nim připojené emoce ovlivňují po zbytek života kvalitu našeho emocionálního vnímání v propojení na fyzické i psychické zdraví.

Rané trauma je trauma vzniklé během těhotenství, před a po početí dítěte, v období porodu a v raném dětství (cca do 3 let). Zárodek a plod vnímají všechny emoce matky a i to, co se děje v jeho nejbližším okolí. Události, za kterých jsme přišli na svět ovlivňují vývoj našeho těla i mozku, nervový, imunitní i endokrinní systém a dokonce i to, jak později vycházíme sami se sebou i s okolím. Protože ještě není vytvořena vědomá paměť, dochází právě v tomto období k uložení všech prožitků (pozitivních i negativních) do podvědomé paměti.

Podvědomí pak ovládá naše emoce, reakce i chování, aniž bychom si to vědomě uvědomovali. Vyléčením raných traumat v našem podvědomí tedy pozitivně ovlivníme i naše emoce, reakce a chování.

Z kurzu Práce s ranými traumaty Stanislavy Emmerlingové využívám především provázení prenatálním obdobím a porodem jak dětí, tak dospělých, a to v rámci kineziologického odbloku.